Televizní křeslo

Pozornost, kterou si na světové výstavě v Bruselu získala československá expozice, byla hodnocena jako velký ideologický úspěch v souboji tábora socialismu vůči západnímu kapitalismu. Bruselský úspěch byl také impulzem ke kvalitativní proměně výtvarného zpracování tuzemských výrobků a testování nových materiálů a technologických postupů. Zároveň se ukázalo, že ani socialistické hospodářství se neobejde bez marketingu a reklamy československých výrobků. Jednou z takových příležitostí bylo Trienále designu a architektury v roce 1960, kvůli němuž například došlo k uspíšení vývoje skořepinové židle a televizního křesla, na kterém pracoval Miroslav Navrátil ve spolupráci se státním podnikem Vertex. Sklolaminátová skořepina televizního křesla měla tvar prohnutého listu a na rozdíl od sklolaminátové židle byl sedák křesla potažen látkou, jež zvyšovala komfort při dlouhodobějším sezení. /// 

The attention that the Czechoslovak pavilion gained at the World Exhibition in Brussels was seen as a great ideological success in the struggle of the communist camp against Western capitalism. The Brussels success was also an impulse for a qualitative change in the artistic rendering of domestic products and the testing of new materials and technological processes. At the same time, it became clear that even a communist economy could not manage without marketing and advertising Czechoslovak products. One of the opportunities was the Triennial of Design and Architecture in 1960, which led to the acceleration of the development of the shell chair and the television chair, on which Miroslav Navrátil worked in cooperation with the Vertex state enterprise. The fibreglass shell of the TV chair was shaped as a curved leaf and, unlike the shell chair, the seat of the chair was covered with a fabric that increased comfort during prolonged sitting.