frak

Na konci 18. století prodělala pánská móda převratný vývoj. Definitivně se změnil styl mužského oblečení, hedvábné kabátce nahradil jednoduchý a účelný oblek. Vedle klasického justacorpu, což byl „přesně na tělo“ tvarovaný kabátec s prodlouženými šosy, se objevil frak. Civilní pánské oblečení se ustálilo po roce 1810 jako komplet tmavého fraku, pantalonů (dlouhých kalhot), vesty a košile s nákrčníkem. Frak byl jedním z prvních kroků k dnešnímu pánskému saku. Tyto praktické kabáty se začaly šít podle anglických vzorů z tmavého sukna, měly přehnutý lehce zdobený límec a zapínání na jednu nebo dvě řady knoflíků. K oblibě fraku přispěl Johann Wolfgang Goethe, který „oblékl“ svého literárního hrdinu Werthera do tmavomodrého fraku. Podle jeho vzoru se strojila celá generace mladých lidí. ///

At the end of the 18th century, men's fashion underwent a revolutionary development. The style of men's clothing changed definitively, with silk coats being replaced by simple and practical suits. Alongside the classic justacorp, which was a "body-fitted" coat with extended tails, the tailcoat appeared. Civilian men's clothing became fixed after 1810 as a set of a dark tailcoat, pantaloons (long trousers), waistcoat and shirt with neckcloth. The tailcoat was one of the first steps towards today's men's jacket. These practical coats began to be tailored to English patterns in dark cloth, had a folded, slightly decorated collar and a button fastening with one or two rows of buttons. Johann Wolfgang Goethe contributed to the popularity of the coat by 'dressing' his literary hero Werther in a dark blue tailcoat. A whole generation of young people modelled themselves on him.