váza

Helena Johnová se nikdy zcela neztotožnila s funkcionalismem. Ve třicátých letech realizovala řadu keramických nádob, často asymetrických a tvarovaných z ruky. Nezvyklé jsou její vázy s propadlými stěnami s expresivními strupovitými dekory. Zvrásněná hrubá struktura glazury je, stejně jako další expresivní tendence v designu třicátých let, reakcí na optimistický racionalismus předchozího desetiletí. Poté, co Johnová nastoupila jako vedoucí ateliéru keramiky na Uměleckoprůmyslovou školu, snažila se o zprovoznění keramické dílny, již tato škola postrádala. Bez podpory vedení školy se jí po sedmi letech vytrvalé práce podařilo získat sponzorský dar Svazu porcelánového průmyslu a dílnu v roce 1927 uvést do provozu. ///

Helena Johnová never fully identified with functionalism. In the 1930s she realized a series of ceramic vessels, often asymmetrical and shaped by hand. Her vases with sunken walls and expressive scabrous decors are quite unusual. The wrinkled rough texture of the glaze, like other expressive tendencies in 1930s design, is a reaction to the optimistic rationalism of the previous decade. After Johnová joined the School of Arts and Crafts as head of the ceramics studio, she sought to establish a ceramics workshop, which the school lacked. Without the support of the school's management, after seven years of persistent work she managed to obtain a sponsorship donation from the Porcelain Industry Association and put the workshop into operation in 1927.