židle

Velkým tématem poválečného nábytkářského průmyslu bylo využití umělých hmot, které by mohly nahradit tradiční dřevo či kov. Mezi prvními, kdo se začal uplatněním umělých hmot v nábytkářství zabývat, byl Miroslav Navrátil, který pracoval v brněnském Vývoji nábytkářského průmyslu. Navrátil navázal spolupráci se státním podnikem Vertex, který od roku 1949 vyráběl v Hradci Králové a v Litomyšli skelné vlákno, a v roce 1959 navrhl skořepinovou židli s oválným otvorem mezi opěrákem a sedákem. Její tvar nezapřel inspiraci těmi, které v newyorském MoMA představili manželé Eamesovi. Použití skelných vláken ztužených umělou pryskyřicí přineslo velmi odolný materiál, který umožňoval tvarování do neobvyklých forem, jež odpovídaly nové radostné bruselské estetice. Navrátil se jí inspiroval při tvarování sklolaminátové skořepiny, ale i při řešení dřevěných nebo kovových podnoží. Potvrzením úspěšnosti Navrátilova návrhu bylo i to, že jeho sklolaminátový sedák se stal základem pro řešení sedaček tramvaje T3, která se vyráběla v Tatře Smíchov až do roku 1989. /// 

A big theme of the post-war furniture industry was the use of plastics to replace traditional wood or metal. Miroslav Navrátil, who worked at the Brno-based Development of the Furniture Industry, was among the first to explore the use of plastics in the furniture industry. Navrátil established cooperation with Vertex, a state enterprise that had been producing fibreglass in Hradec Králové and Litomyšl from 1949, and in 1959 designed a shell chair with an oval opening between the backrest and the seat. Its shape was inspired by those presented by the Eames couple at MoMA in New York. The use of fibreglass reinforced with artificial resin resulted in a very durable material that allowed it to be shaped into unusual forms that matched the new joyful Brussels aesthetic. Navrátil took inspiration from this in shaping the fibreglass shell and in the design of the wooden and metal bases. The success of Navrátil's design was confirmed by the fact that his fibreglass seat became the basis for the design of the seats of the T3 tram, which was produced at Tatra Smíchov until 1989.