křeslo klubové

Miroslav Navrátil a Zdeněk Plesník společně hledali řešení, jak se v návrzích nábytku a dalšího vybavení obejít bez těžko dostupných kovových spojů či kvalitního řeziva. Využili znalostí výroby lyží z jasanových dýh a obdobný postup a materiál použili při navrhování oblých konstrukcí křesel a stolků. Experimentovali také s umělohmotnými fóliemi, které se pro průmyslové využití vyráběly ve Fatře v Napajedlech. Materiálová nouze, se kterou se museli architekti potýkat, nakonec vedla ke vzniku nábytkových kusů s neotřelými, a přitom funkčními tvary. Ohýbané lepené lamely tvoří například nosnou konstrukci křesel, která ideálně péruje a zároveň slouží jako podpěra pro ruce. Klubové křeslo se po dalším dopracování dočkalo i sériové výroby. /// 

Miroslav Navrátil and Zdeněk Plesník jointly searched for a solution to replace hard-to-find metal joints and quality lumber in designs of furniture and other furnishing. They took advantage of their knowledge of making skis from ash veneers and used a similar process and material to design rounded chair and table structures. They also experimented with plastic sheets, produced for industrial application in Fatra Napajedla. The material scarcity with which the architects had to contend eventually led to the creation of furniture pieces with novel yet functional shapes. For example, bent glued slats form the supporting structure of the armchairs, which ideally provides spring and also serves as a support for the arms. After further refinement, the club armchair was put into series production.