křeslo - obývací pokoj

První dvě desetiletí 20. století byla pro Dušana Jurkoviče obdobím profesního a společenského vzestupu. Poté, co jej v roce 1899 František Mareš, ředitel Pokračovací české školy pro dívky při vzdělávacím spolku Vesna, pozval do Brna, získával jednu významnou zakázku za druhou. Patřily k nim i rozsáhlé rekonstrukce zámeckých areálů v Novém Městě nad Metují a v Molitorově u Kouřimi. Kromě samotného zámku a jeho zahrady navrhoval Jurkovič v Molitorově také domek zahradníka, hájenku, domy dělníků atd. S velkou pečlivostí řešil interiéry zámku včetně jeho vybavení. Při této příležitosti vzniklo také dubové křeslo s šedomodrým čalouněním, které mělo svoje místo v reprezentativním obývacím pokoji zámku. Jurkovič zde využil přírodní barvu dubového dřeva. Další místnosti rozlišil svébytným nábytkem a jeho specifickou barvou: Uplatnění strohé pravoúhlé geometrie v návrzích mobiliáře interiéru a jeho štíhlé elegantní tvary přesně odpovídají tomu, co Josef Hoffmann prosazoval ve svých návrzích interiérů pro Wiener Werkstätte. ///

The first two decades of the 20th century were a period of professional and social rise for Dušan Jurkovič. After František Mareš, director of the Czech Higher School for Girls at the Vesna Educational Association, invited him to Brno in 1899, he won one important commission after another. These included extensive reconstructions of the castle complexes in Nové Město nad Metují and in Molitorov near Kouřim. In addition to the chateau itself and its garden, Jurkovič also drew plans for the gardener's house, the hunter’s lodge and the workers' houses in Molitorov. With great care he designed the interiors of the castle, including its furnishings.  On this occasion, he created an oak armchair with grey-blue upholstery, which had its place in the splendid living room of the castle. Jurkovič used the natural colour of oak wood there. He distinguished the other rooms with distinctive furniture and its specific colour: The application of strict rectangular geometry in the interior furnishing designs and its slender, elegant shapes correspond exactly to what Josef Hoffmann advocated in his interior designs for the Wiener Werkstätte.