cukřenka s víkem - z kostry souboru

Milan Chlíbec studoval na Státní keramické škole v Praze. Po studiích byl designérem v národním podniku Spojené keramické závody Teplice, pro který vytvořil množství návrhů v duchu tzv. bruselského stylu (proslulý snídaňový soubor Leona). Byl členem výtvarné skupiny Objekt. Pravidelně vystavoval na významných prezentacích české keramiky, např. na XII. trienále v Miláně v roce 1960 nebo na Mezinárodní výstavě současné keramiky v Praze v roce 1962. Získal mnohá ocenění na mezinárodních soutěžích, např. v Gualdo Tadinu nebo ve Faenze. Byl vedoucím keramické dílny na VŠUP v Praze. Kromě designérské práce se věnoval také volné tvorbě a architektonickým realizacím. 

V devadesátých letech se Milan Chlíbec účastnil Mezinárodních hrnkových sympozií. V souladu s vlnou postmoderny mohl plně projevit svůj osobitý styl vzdálený funkcionalismu, vytvářet hravé, vtipné prvky, používat absurdní kombinace a asymetrické tvary, pohrávat si s množstvím citací. Proti normalizační průmyslové produkci státních podniků vnesl spolu s dalšími výtvarníky do designu prvek emoce, radosti a kontroverze. /// 

Milan Chlíbec studied at the State Ceramic School in Prague. After his studies he was a designer at the United Ceramic Works Teplice, for which he created several designs in the spirit of the so-called Brussels style (the famous Leona breakfast set). A member of the Objekt art group, he regularly exhibited at important presentations of Czech ceramics, the 12th Triennale in Milan in 1960 and the International Exhibition of Contemporary Ceramics in Prague in 1962. He won many awards at international competitions, e.g. in Gualdo Tadino and Faenza. He was the head of the ceramics workshop at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. In addition to his design work, he also devoted himself to non-commissioned work and architecture.

In the 1990s Milan Chlíbec participated in the International Mug Symposia. In line with the wave of postmodernism, he was able to fully express his distinctive style, remote from functionalism, creating playful, witty elements, using absurd combinations and asymmetrical shapes, playing with a multitude of quotations. Against the normalised industrial production of state-owned enterprises, he and other artists brought an element of emotion, joy and controversy into design.