židle

Od šedesátých let se (především italští) designéři v souvislosti s postmoderní vlnou odklánějí od tvorby ryze funkčního nábytku. Nábytek se začíná podobat interiérovým objektům, u nichž je důležitá vizuální komunikační hra a estetický prožitek. V roce 1971 výtvarník, hudebník a performer Milan Knížák nazval svou kolekci nábytku, kterou zpracoval jako temperamentní variaci na historickou předlohu, postkubistickou. Ostré zalomené linie a šikmé plochy dynamizují prostor, aktivují vnímání obyvatele interiéru. /// 

From the 1960s, in the context of the postmodern wave, designers (mainly Italian) were moving away from creating purely functional furniture. Furniture began to resemble interior objects, where visual communication play and aesthetic experience are all important. In 1971, the artist, musician and performer Milan Knížák called his furniture collection, which he treated as a vivacious variation on a historical model, post-cubist. Sharp broken lines and angled surfaces dynamise the space, activating the perception of the interior's inhabitant.